Březen 1942, 1943, 1945
17. března 1942
Německo otevřelo vyhlazovací tábor Belzec v okupovaném Polsku.
Mezi březnem a prosincem 1942 zde bylo zabito 434 508 lidí
Belzec (oficiální název tábora SS-Sonderkommando Belzec byl první z nacistických vyhlazovacích táborů vytvořených za účelem naplnění Aktion Reinhardt. Tábor se začal budovat v listopadu 1941 v okupovaném Polsku nedaleko vesnice Bełżec, ležící při železniční trati Lublin-Lvov. Toto území bylo v té době součástí Generálního gouvernementu. Právě v tomto táboře měla být otestována technologie zabíjení, která se předtím využívala v institucích programu Euthanasie.
Tábor byl prvním z řady účelových zařízení určených pouze pro vyvraždění židovské populace z dané lokality, které bylo po naplnění cíle zrušeno. V krátké době následovaly tábory Sobibór a Treblinka se stejným účelem a osudem. Internaci ve vyhlazovacím táboře Belžec přežili pouze dva Židé: Rudolf Reder a Chaim Herszman. Nedostatek svědků je tak důvodem poměrně malé znalosti o táboře.
Prvním velitelem byl Christian Wirth, druhým a posledním byl Gottlieb Hering, který také tábor uzavřel a zlikvidoval. Táborem prošli i další neblaze proslulí příslušníci SS jako například Kurt Franz.
8. března 1943
bitva u Sokolova – první bojové vystoupení čs. jednotky v SSSR
Zde dostali svůj první bojový úkol – udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža. Přístupy k Sokolovu bránil v první linii v osadě Taranovka sovětský 78. gardový střelecký pluk, který bojoval s obrovskou přesilou Němců. A tak se mohli čs. vojáci dobře připravit na blížící se útok a provádět opevňovací práce. Problémem bylo, že řeka Mža byla zamrzlá, a proto nebylo těžké, aby se přes ni dostaly německé tanky. Velitel praporu Ludvík Svoboda tedy rozhodl, že se jedna rota přesune před řeku Mžu, kde zaujme ve vesnici Sokolovo vysunuté obranné postavení. K tomuto úkolu se přihlásil velitel první roty, nadporučík Otakar Jaroš. Vesnice byla dobře opevněna, k posílení obrany byly Jarošovi přiděleny dva sovětské protitankové kanóny. Dalšími podpůrnými prostředky bylo těžké dělostřelectvo a raketomety, umístěné za řekou Mža, a deset sovětských tanků T-34, které sloužily jako záloha k protiútoku. Od 6. března čs. průzkumné oddíly několikrát narazily na Němce a při přestřelkách jich několik zastřelily. Byla to předzvěst rozhodujícího útoku.
10. března 1945
začal útok Rudé armády a čs. jednotek na Severní Moravu a Slezsko – Ostravsko-opavská operace
Ostravská operace též ostravsko-opavská operace byla vojenská ofenzíva Rudé armády probíhající od 10. března do 5. května 1945. Spočívala v útoku rudoarmějců a jednotek 1. čs. armádního sboru směrem na československé Slezsko a severní Moravu a průniku na území Československa. Při plánování útoku byly vzaty do úvahy i skutečnosti, že hlavní cíl – Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev – je velké průmyslové centrum s velkým významem pro poválečnou obnovu Československa. Bylo též nutno počítat se silnou obranou Němců, kteří mohli využít pohraniční opevnění z předmnichovské republiky.
25. března 1945
jednotky Rudé armády a rumunská vojska zahájily Bratislavsko-brněnskou operaci.
Útok na jižní Moravu, nazvaný jako Bratislavsko-brněnská operace, byl zahájen 25. března 1945, kdy byla překročena řeka Hron a likvidován odpor Němců severně i jižně od Dunaje. Na straně sovětské bylo zhruba 359 000 vojáků, 7860 děl a minometů, 365 tanků a samohybných děl a 637 letadel, na straně německé zhruba 250 000 vojáků (včetně zbytků maďarské armády), 2150 děl a minometů, 120 tanků a samohybných děl a 150 letadel.
Zdroj: Wikipedia